A pak bylo všechno úplně jinak…
Barbara Šušková, Brno
Minulý týden v neděli jsem se zúčastnila charitativní akce - výdeje jídla lidem bez domova. Řeknu Vám, že jsem měla úplně, ale úplně jiné představy než jak to ve skutečnosti je. Měla jsem pocit, že lidé, kteří přišli o domov si za to můžou sami svou leností, nechutí pracovat a samozřejmě závislostmi. Proto jsem šla na tu akci s očekáváním, že se setkám s poloagresivními, opilými lidmi, kteří mají hloupé a nevkusné poznámky.
Přišla jsem na místo, kde jsme s mými studenty měli vařit a vše přichystat. Krájeli jsme zeleninu a užívali si společný čas. Pak jsme i s várnicemi vyjeli na místo, kde už na nás lidé bez domova čekali. Vysedli jsme z auta a okamžitě za námi přispěchali dva velmi hubení muži v letech. Hrnuli se k autu a chtěli nám vzít naše várnice. Na malý okamžik jsem se lekla, že nám všechno to jídlo snad vezmou. Jeden z nich ovšem uchopil jedno ucho od várnice, druhý druhé a mrkl na nás. „Dámy, již nic nedělejte. Odneseme Vám to, je to těžký.” Oba tito muži určitě měli stejně kilo jako já, měli poloviční ruce jako já a já se v tu chvíli tolik styděla. Co to se mnou jako je, že předpokládám, že jen proto, že někdo nějak vypadá bude hned zlý? Co je to ve mně za ohavný předsudky?
Všichni se smáli
Pak jsem uviděla, že lidé stojí v řadě a čekají na jídlo. Oni se opravdu všichni usmívali a čekali na nás. Ze všech vyzařovala taková pohoda. A něco Vám řeknu: NIKDO SI NA NIC NESTĚŽOVAL! Vlastně jo, jeden pán mi řekl, že ta polívka není slaná a nasypal si do ní tři lžíce soli. Prý sůl nutně potřebuje. Ale nikdo nehudroval, že to má v životě těžký, nespravedlivý, že je život hnusnej a žít ho ještě hnusnější. Všichni se usmívali! Začali jsme vydávat jídlo a střídali se v tom, kdo naléval polévku, kávu, čaj nebo buchtu. Ti lidé byli tak slušní, pozorní a hodní! Rozhodně se nejednalo pouze o lidi bez domova, bylo tam spoustu lidí, kteří bydlí na ubytovnách a pracují, jen momentálně nemají dost peněz na to, aby se z toho kruhu dostali. Byl tam i pán v nažehlené košili, kterému jsem nabízela, aby si přidal polévku a on s velikým úsměvem odmítl, že jde dnes ještě sportovat. Byli tam lidé v důchodovém věku, kteří nevydělávají a očividně jsou rádi, že mají na nájem a na jídlo jim již nezbývá. Ovšem na všech bylo vidět, jak si naší pomoci váží. Že ví, že to nedostáváme zaplaceno. Že je to naše dobrá vůle, a že nám pomoc druhým dává smysl.
Když dáváš a nechceš nic zpět…
Ať je to jak chce, takovou pospolitost a lásku jsem opravdu dlouho nezažila. Tito lidé mysleli na svou rodinu (bylo tam mnoho manželských párů s nejvtipnějšími hláškami století) a své přátele. Tito lidé opravdu chápali, co je v životě to nejdůležitější. Nerozdávali jsme peníze, nerozdávali jsme rady - rozdávali jsme plné bříško a pocit naplnění. A to je moment, kdy již nechceš nic víc. Jen si sedneš a užiješ si tu chvíli s přáteli u dobrého jídla. A to se tam stalo.
Můj závěr: Když dáváš a nechceš nic zpět, dostáváš nejvíc.
Děkuji moc Šrí Káléšvarově organizaci, že jsme se mohli zúčastnit. Přispějte prosím na chod této akce - VAŘÍ SE KAŽDOU NEDĚLI. Můžete darovat i oblečení nebo další věcné dary.
Barbara Šušková, Brno (srpen 2017)
Přispějte prosím svou pomocí!
Bábova prostřená tabule běží bez přerušení KAŽDOU NEDĚLI již 7 let. 90 až 140 lidí dostává s láskou připravenou polévku, kávu a buchtu. Podpořte prosím Bábovu tabuli svým příspěvkem nebo svou aktivní prací, aby tento úžasný projekt mohl běžet dál.
- Veškeré informace o Bábově prostřené tabuli ZDE
Dělejte odvážné a láskyplné věci, které většina lidí nedělá. Dávejte ty dary lásky a míru, které ostatní nechávají ležet stranou.
Líbil se Vám tento článek?
- Sdílejte ho a inspirujte tak ostatní.
- Napište nám svou zpětnou vazbu do komentáře.
- Klikněte na tlačítko „Sledovat” a budete e-mailem dostávat upozornění na všechny nově publikované články na tomto blogu. Tlačítko „Sledovat” naleznete vpravo nahoře.